Záznam z deníku
14. leden
Rýma - stále chrochtají…. Na mě se začíná objevovat chronická únava. Při každém nočním breku si začínám přát, aby to bylo jenom tak, zkusmo, a nemusela jsem vstávat. Bohužel to nevychází. Tyrani si jídlo časují přesně. Takže k postupu krmení, přebalení, uspání, odsátí mléka se přidalo odsátí nosíků. Dostáváme se k časovému horizontu cca 45 min na jednoho tyrana. Vzhledem k tomu, že jsou dva a plynule na sebe navazují, a že jíme co dvě hodiny, jíme v podstatě pořád. Tedy někteří. Jiní jedí polévku vestoje, studenou, za doprovodu řvoucí kakofonie dvou hlasů.....
Ve čtvrtek se chci jít ukázat a pochlubit do zaměstanání (tyrany nechávám doma) a obávám se, že můj plán vypadat jako vše zvládající matka začíná mít zřetelné trhliny. Kromě toho, že stále nezapnu oblečení, a mám kruhy pod očima barvy tiskařské černi, už začínám mít i tik v levém oku….
Téměř po roce:
Pořád nic předtěhotenského neobleču. Už jsem to vzdala. Nakoupila jsem si nové oblečení. Pravda, stále se zdráhám přiznat svou opravdovou konfekční velikost a tak si kupuji hodně pasantní věci s tím, že přeci tu trošku zhubnu raz dva.
Každodenní rituál objíždění tří místních obchodů na povinné procházce jen proto, aby procházka měla alespoň nějaký cíl, mě neuspokojuje. Všechny prodavačky už znám. Momentálně se vyžívám v prodeji již nepotřebných kojeneckých věcí po internetu. Denní spojení se světem zajišťuje internet. Nechápu jak jsem to dělala, když internet nebyl. Satisfakce užitečnosti když můžu odelsat dvoje dupačky pani XY za mizivý poplatek, je nekonečná. Ani mi nevadí, že poštovné občas platím ze svého.
Kočárková mafie je pro mě zatím tabu. Všichni jsou celý den spolu na skype. Já skype nemám a tak nic nevím. Mateřské centrum jsem zatím neobjevila. Ani nevím zda bych do něj chtěla.
Chci využít čas na mateřské ke svému rozvoji. Naučit se nějaký jazyk, udělat si masérský kurz, zhubnout, začít pravidelně cvičit. Ve španěštině jsem u 4. lekce (už jsem tam druhý měsíc), masérský kurz nedokážu zakomponovat do rodinného rozvrhu a cvičení tak nějak odsouvám na vhodnější dobu. Budu se muset zamyslet nad tím co vlasntě celý den dělám, že nic nestíhám. Nechápu jak jiné matky mohou být dopoledne venku s kočárkem, namalované, učesané s usměvem. Já jsme uštvaná, ve vytahaném svetru s kapsami plnými telefonu, klíčů, kapesníků, peněženky, sušenek, vhčených perlanů. Namalovaná nejsem, učesaná taky ne. Někde dělám asi chybu. Deprimuje mě to. Ovšem na otázku zda je to záběr s dvojčaty odpovídám s lehkostí : Ne, je to v pohodě, je to radost....
Září - první rok povinné školní docházky
2.9. 2019
První den ve škole. Oba zlosyni byli pokáráni, že se nechtěli naučit zpívat novou písničku. Ondra je dotčen, neboť on přeci tu písničku neznal tak co by ji zpíval….
Vyučování trvalo 20 minut. Zítra mají 2 hodiny. To je 4 x víc!
Večer jsme zoufalstvím vypili 2 lahve Bohemky. Původně měly být na oslavu zahájení školní docházky.
5.9. 2019
Ráno se Mirek zeptal zda zase musí do školy. Na odpověď že ano, se zatvářil naštvaně a pronesl, že to nechápe , vždyť už tam byl 2x!
Ondra se koukal pohledem jako když zjistil co znamená permanentka. Určitě si myslel, že jsme mu ji zakoupili na školu. Neměla jsem odvahu jim vysvětlit, že ještě 18 let….
6.9.2019
Mají nového kamaráda ve škole. S obdivem mi sdělili, že byl 2x za den v koutě a dostal i poznámku. A pak mu ještě dali svou svačinu…. Je prý skvělý.
Večer jsme si s mužem dali lahvinku bílého. Tajnou zbraň všech rodičů. Nemluvili jsme . Oba jsme přemýšleli po kom ty děti vlastně jsou….
Říjen - první rok povinné školní docházky
8.10.2019
K večeři jsem se rozhodla zkusit něco "nového". Chleba ve vajíčku. Vyzývavě jsem položila na stůl lahev kečupu. Poté chleba ve vajíčku.
Po FUJ CO TO JE? a TO MI NECHUTNÁ a TO NEBUDU JÍST.. následovalo manželovo Dej si na to kečup! a hned za tím Jez vidličkou!
Vidličky jsem všem zabavila, nůž následně taky. Kečup si museli roztírat prstem.
Jeden měl chleba s kečupem.
Druhý v podstatě už jen kečup.
Muž prohlásil jaká je to bašta a ujistil oba dva, že to je jídlo, které zvládne připravit i on, když někdy maminka nebude doma. Nevím jestli tím myslel ten chleba anebo vlastně každému přislíbil lahev kečupu na ex.
16.10.2019
Ze školy jsem vedla Fantomase a Ramba. Jeden si ve školní družině povšimnul, že barva na pingpongovém stole jde poměrně lehce setřít. Tak si ji našmrdlal na ruce a posléze natřel obličej i krk. Byl zelený jak sedma. A ještě se tomu smál.
Ten druhý prý někde upadl, rozmlátil si obě ramena a jednu nosní dírku měl lemovanou zaschlou krví.
Cestou domů řvali oba, že je bolí nohy,
Fantomas, že má hlad a Rambo, že má debilní botu.
Manžel se hrozně divil když přišel v půl sedmé domů, že oba sedí vymydlení v pyžamu a po večeři.
Já dala rovnou chladit láhev bílého. Závidím všem matkám, na které ve školní družině čeká rotomilé, čisté a sdílné dítě.
25.10.2019
Jeden dostal poznámku. Už třetí. Prý kopal spolužáka. On tvrdí, že se kopali vzájemně, ale pouze jeho paní učitelka viděla.
Nazlobeně jsem mu káravým tónem sdělila, že nemá oplácet a má říct paní učitelce že ho spolužák kope.
Dcera mu řekla, že je blbec a má se schovat.
Manžel mu radostně ukázal "fikané kopy".
Tomu říkám jednotná výchova.