Logopedie

Je fakt, že naše dvojčata nebylia nejsou dosud příliš komunikativní. Když už ostatní děti poměrně obstojně komunikovaly, my jsme byli pořád u má , bá, pá... ovšem každá tato slabika měla cca 20 významů, které se odlišovali podle intonace hlasu, situace, momentálního  rozpoložení atd. Hrdinně jsem to sváděla na to, že dvojčata si prostě rozumí i beze slov, ale pak ve školce a ve škole už by mi to asi neobstálo. Takže jsme vyrazili na logopedii. Měli jsme nespornou výhodu, že v jednom zařízení souběžně pracovaly dvě logopedky. Pánové šli najednou k "výslechu". Těch 20 minut jsem pak jen měla pro sebe a byly opravdu k nezaplacení. Náhodou když jedna logopedka nebyla a museli se chlapci vytřídat, jistil to mobil. Nevýhoda: každý pán byl hodnocen jinak a dostal jiné pomůcky. Ve finále jsme to smotali i my doma a cvičili všichni vše a nakonec to vždy smotaly i logopedky a dostávali jsme zmatené informace. Ale nakonec hodnotím, že jsme prošli vším úskalím a kluci mluví. Sice pořád je opravujeme a pořád někde spolknou půl slova, ale stálo to za to. Takže nezoufejte a taky vydržte. Doporučení: jelikož dvojčata opravdu více komunikují spolu než s okolím - nikdy nemají tolik kámošů jako jedináček nebo deti věkově od sebe - budou méně zručné na začátku v sociální komunikaci obecně. A není to ničí vina - jsou prostě jiné.  Když už Vás postihne logopedie , tak určitě v rámci cvičení si kupte knihu logopedických říkadel a učte se je. V 1.třídě jako když najdete! Až paní učitelka zadá něco zarecitovat , máte kde vyhrábnout. My němeli a dodnes umí každý jednu, opravdu jen jednu, básničku. S písní "Na tom pražským mostě" si budeme muset vystačit do maturity, neb další pokusy již jsem vzdala...se chci dožít vnoučat...