Chléb a hry... - 4. měsíc, 5. měsíc, 6. měsíc

Tak heslo "chléb" viz jinde, ale hry... to je kapitola sama o sobě.

První hry: žádný z internetových obchodů co znám nenabízel to, co jsem znala z dětství - gumu a na ni připevněná chrastítka s možností dát na kočárek nebo nad postýlku. Vzhledem k tomu, že naše děti pak leželi přes den již v ohrádce s polohovacím dnem, pochybovala jsem, že by někdo vyráběl tuto hračku na rozměr 100 cm. Takže manžel zalezl do sklepa, chvíli něco kutil a pak vynesl dva držáky na ohrádku. Jednoduché dva hranoly, které připevnil na protilehlé strany ohrádky. Na držáky jsem připevnila krejčovskou gumu šíře 2 cm a na ni volně věšela a obměňovala hračky. Maximální spokojenost u pánů i u nás. Největší úspěch mělo - překvapivě chrastíko plastový špendlík za 36 Kč a obyčejné kroužky od Sassy na 99 Kč. A pak taky jsem našla staré pevné leporelo, děrovačkou udělala po jedné dírce na jeho koncích a připevnila rozvinuté k držákům. Tak to bylo skoro nejlepší. Pochopit , že se obrázek nedá vzít do ruky, trvlo dlouho. A v ohrádce bylo samým zaujetím ticho i 20 minut.  :-)))

Hrací deka - pro dvě děti docela ořech. Koupili jsme od Taf Toys 100x140 cm. Do 4 měsíců to bylo pro ně spíše za trest. Nebavilo je si tam hrát. Jednak když tam byli dva, tak se šťouchali a nikdy nemohli ležet uprostřed, nebo byli uprostřed ale hlavami u sebe a nohami od sebe a já jsme nevěděla jak mluvit na oba, neboť jsme běhala kolem deky jako vycvičený vlčák.  Pak si kolem 4. měsíce na deku zvykli, hráli si tam tak do 6. měsíce a když se začali otáčet na břicho a deka jim vadila (na otáčení chtěli pevnější podložku), deku jsme zbalili a nahradili ji pěnovým puzzle. Na nácvik lezení ideální a i sousedi si myslím ocenili, že neslyší v pět ráno třískání plastovými kroužky do podlahy. Takže dnes bych už deku znovu nekupovala.  Investice 1700 Kč mi přišla ve výsledku poněkud zbytečná. V 7. měsících, když se začali plazit a současně pěnové puzzle rozebírali rychleji než jsem je stihla zase skládat, museli jsme koupit celoplošný koberec (návrat 70.tych let u nás doma :-))). Nakonec to není tak zlé, kávová barva koberce je skvostná, není na ni vidět ani vylité kafe a ani ovocná přednídávka. Už nemusím hlídat zda se plazící dítě nedostalo mimo puzzle a nechstá se probouzet v neděli ráno sousedy hrou s kostkama Bum bum bum, zboříme vám dům.....

Hry - popravdě vymyslet hru pro kojence mi přijde hodně těžké.

Do 4 měsíců : hlavně pasivní hry s hračkami (ohmatat, ocucat). Pochopit, že něco píská - to je "vyšší dívčí". Popravdě ale my dosud jsme nezvládli pískat na něteré hračky. Jediné kde to pískne je plastový polštářek za 40 Kč, jinak je to pro nás stále nedostižné - písknutí podle mého vyžaduje značný stisk a to malá ručka nezvládá.

Kolem 5. měsíce pochopili konečně hru na kuk (schovávala jsme se a vykukovala za dekou, plínkou apod.)

Hodně je bavilo ukazovat zvířátka v knížce říkat jak které zvířátko dělá.

V hodině řevu uplatňujeme tanec a jiné artistické housky - to se hodně osvědčilo.

První zábavnější hry u nás doma (myslím tím zábavnější i pro dospělé členy rodiny) - tj. po 6. měsíci

Hra na kuk - schovávala jsme se za kde co - plenku, polštářek, ohrádku. No, chvíli trvalo než si uvědomili hru, ale moc nás to nebralo. resp. když se smál jeden, druhý jen ležel a koukal bez výrazu. Po 2 měsících se to otočilo - první už ztratil zájem a druhý si to teprve užívá.

Stavění kostek - koupila jsem obyčejné plastové za stovku, skládací do sebe  a z nich stavím věž. Pánové sle hbitě připlazí a shodí. Já zatleskám a kouzlo je na světě. Když potřebuji 5 minut. postavím několik minivěží po celém koberci a je vystaráno.

Čtení z knížky - leporela - jak dělají jednotlivá zvířátka. To je moc baví. Dlouhé čtení ne, ale změna zvuků (zejména chrochtání a hýkání vede) to zabere vždy. Máme taková minileporela o rozměru 10 x 10 cm, což si myslím je optimální i do jejich ruky.  Ležíme všichni v řadě na břiše, já ukazuji, chrochtám, oni plácají rukou do knihy.

Bub bum bum - zboříme vám dům - dobrá hra na motoriku. Dítko uchopí dvě kostičky - máme ty duté skládající se do sebe - a tříská s nimi o sebe. Já popěvuji říkanku a jsme spokojeni. Vyžaduje to ale pokročilejší motoriku - uchopit druhou kostku bez toho, aby první upustil - chvíli to trvá, než se naučí.

Vybírání dudlíku nebo drobné hračky z kelímku- rozvíjí motoriku. Opět používáme dutou kostku a začali jsme dudlíkem, pak jsem tam šoupla špunt ze šampaňského nebo drobnou plyšovou hračku z Ikea. Já vkládám, chlapeček vytahuje. Tedy jen jeden, ten druhý se mi snaží zatím vždy kelímek z ruky vyrvat a dudlík z toho silou vytřepat.

Válec na podporu lezení - naši na něm lézt nezkoušejí ani náhodou. Přijde mi, že je ten válec na ně moc vysoký . Ale zato si s ním hrají v leže na zádech- drží v rukou, otáčejí nad sebou a hlavně přidržují zvednutými nohami. Zkoušela jsem chvíli opakovat po nich - to byla ale šlupka na moje břišní svaly!!!!! Vyhodnotila jsem to jako úspěšnou hračku, i když ji používáme jinak, než výrobce zamýšlel.

Paci paci pacičky zatím nezvládáme ve vrcholové formě, ale už plácáme na tento pokyn např. do polštáře, nebo do mé otevřené dlaně jednou rukou. Taky chvíli baví.

Kutululum - máme takové ty plastové míčky s hodně dírami (de fakto děravě skrz na skrz). Nejdřív je bavilo je chytat rukou a různě prstíkama, teď si je v leže na břiše kutálíme. Přesněji, já přikutálím k nim, oni chytí, chvíli s nimi třepou a třískají o zem a pak zahodí. Pokud se povede mým směrem hra  pokračuje bez přerušení, když ne, plazím se pro míček a zase kutálím. To je baví dost.

Rozebírání pěnového puzzle - v tom jsou přeborníci. Vleže na břiše uchopí kraj, přetočí se s ním na záda a utrhne celou řadu. Pak nohami vykope všechny vnitřní dílky a některé šťastně ožužlá. Kdyby to nevyžadovalo velkou míru kreativity ze strany rodiče při opětovném skládání (některé díkly správně vložit je fakt ořech), tak skoro ideální hra. Dílků puzzle je hodně, zabaví se dlouho.

Berany berany duc - tak nějak možná na začátku bylo chvíli zajímavé. Ale u nás se neujalo. Asi neumíme ducat hlavou :-).