Denní režim - novorozenec -4. měsíc, 5. měsíc, 6. měsíc, 8. měsíc, 10. měsíc

Ze začátku to bylo hodně chaotické - nechávali jsme oběma pánům volnou ruku na to kdy chtějí spát  a kdy jíst. Nakonec se periodicky střídali celý den a noc. My jsme spali cca 1-2 hodiny denně. Abychom měli přehled a dokázali doktorce říct kdo toho kolik vypil, zda kadil atd., abychom měli i my přehled, vše jsme si pečlivě zapisovali. Tedy zpočátku pečlivě, pak to vykazovalo trochu známky chaosu. Nicméně jednou v noci, kdy měl službu manžel si chudák celou noc děti únavou a nevyspáním pletl - nevěděl koho vlasntě ani krmí a udělal v zápiscích, které jsem mu svěřila, pořádný zmatek.

Nakonec mě utešil větou, že vlasntě je to jedno, hlavně že všichni co měli hlad dostali vždy najíst :-)))) 

Zápisky jsme ukončili když měli k 5 kg tedy cca kolem 4. měsíce. Už jsme to opravdu flákali a již nebyly podstané. Jednu vadu to ale mělo, že jedli to jsme si pamatovali, ale kdo se pokakal před dvěma hodinami, to většinou již bylo nad naše síly dekódovat. Prostě jsou věci, co jsme si nebyli schopni dlouhodobě zapamatovat v tom šrumci a zmatku. A tak spoléhám na intuici, že kdyby bylo něco špatně, instinkt mě varuje.

Když měli dva měsíce, nastal zlomový okmažik - už to bylo neúnosné dále žít podle jejich momentálních přání a tak jsme zavedli něco jako režim - vše děláme spolu. Když se vzbudil jeden hlady, nakrmili jsme i druhého, najednou přebalovali. Spát šli oba, resp. ležet do postýlky ve stejnou dobu, i když třeba jeden nespal. Postupně si na to zvykli a nadále to dodržujeme.

Ze začátku pochopitelně hodně prospali. Postupně spali už jen ráno po cca 2hodinách od probuzení (1/2 hodinku), po svačině  si hráli a kolem 10.30 jsme je dávali na doplední spaní na balkon, pak oběd, odpolední spaní venku v kočárku na procházce, svačina, hraní, pak si schrupli kolem 17. hod, večeře a spánek od 18.30 v ložnici. Zásadně dodržujeme dobu spaní večer. Neuspáváme, pánové si museli zvyknout spát sami. A bylo to bez problémů. Dnes už usnou v podstatě ihned jak dopijí mléko a necháme je odbrknout.

Režim v 5 měsících je trochu již jiný, odbourali jsme doplední balkon aby v klidu spali odpoledne. Už vydrží déle vzhůru. Přikládám pro ilustraci náš denní režim, který jsme sepsala pro babičku, když přišla jednou hlídat.

V noci se občas budí - mají divoké sny. Stále ještě jedí i v noci, ale když se zadaří je to jen 1x. A to je oproti začátkům obrovský luxus spánku.

Myslela jsem, že dudlíkům resp. šidítkům nedáme u nás prostor. Ale nakonec jsem po dvou měsících povolila. Podotýkám, že nelituji. Zachování duševního zdraví mi přišlo důležitější. U dcery jsme skoro nepoužili, ale byla jen jedna a dalo se to ustát. Když vám už hodinu řvou obě děti a vy nevíte koho dřív pochovat a vytahujete na střídačku jednoho a  druhého a nekončí to...... takže, šidítka máme a nestydím se za to.

Režim v 6. měsících

Ráno vstáváme v pět , někdy i o půl paté. Je to děs. Zvláště když večer chci využít něch pár hodin pro sebe a nejdu spát se slepicemi, ale kolem 23. hod., kdy jěště většinou krmíme jako 2. večeři. To pak těch 5 hodin spánku je opravdu málo. Ale ráno stihnu vše udělat co potřebuji, na druhou stranu v devět hodin přichází moje první krize, kdy bych si nejraději lehla a chvíli si dala "dvacet". Pánové hned po probuzení dostanou mléko a cca 2 hodinky si hrají, pak usnou cca na 20 minut. Kolem půl deváté svačinka - ovocná přesnídávka, pak zase volný program až do cca 11 hod. To už pak chystám oběd. Většinou už po svačině neusnou a tak oběd je kolikrát s vypětím posledních sil, kdy se je snažím nakrmit a oni jsou unaveni a čekají na spánek. Odpolední spaní je dobré a je zcela jedno zda je drndám v kočárku, nebo spí na balkoně anebo pokud nejde ani jedno, tak v ložnici v postýlkách. Postupně se snažím je naučit spát odpoledne v postýlkách  a s kočárkem chodit  ven dopoledne. Počítám s tím, že jakmile budou trochu sedět, budeme jezdit v kočárku abychom něco venku viděli a zažili a ne prospali. Takže to bude kočárkování dopoledne a odpoledne spaní doma v postýlce. Na to pak naváže i režim ce školce. Tím navíc sobecky získám další 2,5 hodiny pro sebe.

Odpolední režim je beze změn s tím, že před večeři už nespí a vydrží až do koupání. O to rychleji ale pak usnou v postýlce. Pokoušeli jsme se dva dny je dát spát o cca 1,2-1 hodinu později, aby ráno vstávali v nějakou lidštější hodinu, ale to nejde. Stejně vstali v pět ráno  jen večer už byli tak unaveni, že nechtěli ani mléko. Takže necháváme běžet podle jejich denního rytmu. 

Někde jsem četla, že děti, které mají pevný denní režim jsou klidnější, protože vědí co je čeká. Myslím, že je to tak. Takže i když jsme byli na návštěvě u babičky - dodržovali jsme denní režim striktně.

Horší je to ale s návštěvami u nás doma. Zvláště když vydrží - přetrpí dopolední hraní, koupání, večeři, usnutí dětí .... To pak mají pocit, že konečně si popvídáme a posedíme. Musím ale říct, že u nás doma pro to pochopení moc nemáme - protože vteřinou když obě děti zavřou víčka - chceme mít konečně po 14 hodinovém maratonu chvíli my doma sami pro sebe. Takže po několika návštěvách kdy jsme se doma s mužem pohádali, proč jdeme spát zase tak pozdě  a kdo nebyl schopen "vyprovodit nívštěvu", už jsme všechny blízké, kamarády a známé nainstruovali a odcházejí nejpozději v 20.00. Možná se to zdá jako maličkost a malichernost, ale nejvíce návštěv nám chodilo do 3-4 měsíců, kdy jsme byli pod největším náporem a s nejvěším spánkovým deficitem.

Denní režim 8. měsíců

Držím se nastaveného plánu. Začali jsme pravidelně chodit ven dopoledne. Hned po ranním spaní v cca 8 hod. dám svačinku a jdeme ven. Je to snadardní procházka kdy vymetu vždy všechny tři obchody kam se vejdu s kočárkem a pak cca hodinu korzování kolem paneláků a hřišť. Zásadní změna je v tom, že jsem odbourala vložné tašky a jezdíme ve sporťáku. Pánové sice ještě nesedí (zatím se pouze plazíme) ale už jsem se nemohla dívat na to jak leží ve vložných taškách jako sardinky v plechovce a nudí se až z toho usnou. Takže jsme jednoho dne tašky vyhodili. Děti jsme dali do sklopeného sporťáku na břicho, zabezpečili 5 bodovými pásy a jelo se. Panečku, to bylo něco jiného. Oba se smáli na celé kolo, vrtěli hlavami jak na tenisu a užívlai si to. Není to sice úplná rovina, ale ten mírný možná 10 stupňový sklon opěradla považuji za zanedbatelný. Navíc když se unaví, spokojeně usnou na bříšku. Tato poloha je ale naprosto nevhodná do obchodu. Neboť u pokladen mi oba pánové bez nejmenšího problému prohrábli rukami drobnosti - sladkosti vystavené u regálu u pokladen. Jeden šmátral po igelitkách zavěšených pod pultem a druhý se hrabal v Snickers a Twixech. Z postoje u madla za kočárkem je nemožné je odstrhnout. Takže teď jezdím do obchodu v mírně zvednutém sporťáku vleže na zádech. Poloha asi jak u krmení v jídelní židličce - tedy žádný sed ale pololeh - polosed. Taky spokojenost. Až nakoupíme, tak přetáčíme na břicho a jedeme hlavou vpřed novým dobrodružstvím. A kolemjdoucí nás zastavují, obdivují  a ptají se... "Tak kampak s tím dostavníkem??" :-))))

Jediná vada na kráse je, že tím pádem nastal problém jak oba pány snést do kočárku v kočárkárně, když vložné tašky už nejsou a pánové nechodí. Snáším je tedy v autosedačkách. V kočárkárně přesednou z autosedaček do "dostavníku" a při cestě domů zase opačně. Je to fyzicky hodně náročné a myslím, že do zimy budu mít ramena jako olympijský veslař. Ale bylo to jediné řešení.

Vložné tašky nám zůstali pro spaní na balkoně po obědě. Ovšem pouze do dnešního dne. Dnes jsem oba pány 5 minut po uložení jako obvykle na balkoně, načapala v zábavě - utrhni z květináče co můžeš..... využili nově nabytou pohyblivost a vykutáleli se z tašek. Naštěstí balkon máme preventivně bytelně zabezpečený květináčemi (těmi nepohnu ani já), takže k zábradlí se nedostanou, ale ze spánku díky lákadlám by nebylo asi nic. A tak spali již definitivně v postýlkých a vložné tašky byly jednou pro vždy odloženy k ledu. A balkon začneme v těchto parnech využívat k hrám.

10. měsíc - nic moc se nezměnilo. Vstáváme ale krapet později - mezi šestou a půl sedmou. Taky spát chodíme trochu později - kolem 19-19.30. Vyplatil se režim z předchozího období - nadále usínají sami, bez uspávání. Naučili jsme je držet si lahve s mlékem v postýlkách samotné, a tak než pijí večerní mléko stihnu si odnést plenky a špinavé prádlo do košů, případně uklidit koupelnu po koupání a pak je odbrknout, pohladit, zhasnout  a zavřít dveře.

Co nám ovšem bude zřejmě problém dělat, bude změna času (letní/zimní).

Novinky v jídle - snídaně i večeře je chleba na kostičky - jedí sami. Ovšem jeden pán odmítá servírování v talířku a musíme mu sypat jídlo přímo na stoleček u dětské vysoké židličky. No, stolování pravda asi není naše nejsilnější stránka. Manžel říká, že oba budou mít luxusní pleť, protože z každého jídla si vyrobí pleťovou masku...

Pití - zavedli jsme jasné dělení - mléko ráno a večer v posteli z lahviček, čaj pouze z hrníčku. Když jsme to totiž střídali  a mohli pít čaj z lahviček, vůbec nevěděli do s pítkem - zmatení. Takže přes den čaj pouze z hrníčku s pítkem. Hrníčky jsem koupila v IKEA za pár korun. Pítko je pevné (tvrdý plast). Hrnek má dvě uši. Začátky byly krušné. Držet to neuměli, naklonit to nešlo a většinou se tím dokonale slili. Nyní, po 2 měsící již zlom. Pijí sami z hrníčku, sami si ho drží, ale slejí se sem tam stejně. Většinou v momentu, kdy si pítko vytáhnou z úst a touží něco říct. Nicméně již jsem koupila další hrníček, která má jen jakousy vyvýšeninu s jednou dírkou a tak ještě lépe imituje pití z hrnku.

Motorický vývoj : Jdeme nějak mimo tabulky. Stále nelezeme na čtyrech, ale už si stoupáme u nábytku. Koupili jsme i celoplošný koberec do obýváku kde tráví den. Pro mě je to návrat 70.-tých let. Myslela jsem jak okamžitě nepolezou, a ono nic. Sice pravidelně obíhám na čtyrech stůl aby viděli jak se to dělá, ale většinou se jen koukají jedno - dvě kolečka  a pak se otráveně odplazí k hračkám  a nevěnují mi další pozornost. Alespoň je jim teplo. No a koberec má velmi šikovnou jednolitou barvu kávy s mlékem, takže žádný, ale opravdu žádný flek na něm není vidět (any dýňové rizoro, ani aróniový syrup a ani mangold).